Už od dob, kdy fotografuji na film, tak pokukuji po velkém formátu. Zlý jazykové tvrdí, že u něj každý jednou skončí. Bohužel, nebo spíše naštěstí, nejsem výjimkou.

 

Myslím, že jsem odolával velmi dlouho, skoro 6 let, ale pak přišla koupě objektivu na zvětšování pro můj prozatím největší formát 6×7. Pán, u kterého jsem objektiv kupoval, mi ukázal (na moje přání, to se musí nechat) tuto krásnou předválečnou Linhofku.

IMG_5731

Linhof 9×12

 

Odolávat jsem zvládl ještě jeden den, kdy jsem si rozmýšlel, zda ji opravdu koupím, nebo ne.
No jak můžete tušit, tak jsem původnímu majiteli volal hned druhý den s tím, že ji beru. Dojel jsem si tedy pro krásnou čtvercovou krabičku se třemi kazetami. S ještě hezčím objektivem Dagor 150mm f/6.8.

 

Fotoaparát je v krásné stavu, byť je z nějakých třicátých let minulého století (to je pouze odhad). Vše, včetně otáčení zad a pohybů funguje bezvadně, nic se neviklá, polepy drží a vodováhy mají bublinky – co více si přát?
No přecijen by tu malé přání bylo. Sametky už nejsou takové jako dříve, takže přetěsnění je první věc, kterou bych rád udělat. Bohužel v dnešní době se už nedělají sametky s tak vysokým chlupem jako dříve, takže budu muset vymyslet nějakou alternativu.

 

Do velkého formátu jsem šel především ze zajímavosti a ozkoušení si něčeho nového. Bohužel, trochu jsem narazil. Do té doby, než jsem si koupil VF, tak jsem byl přesvědčený o tom, že klasickou fotografii relativně zvládám. Nejsem sice žádný Ansel Adams, ale střední formát zvládám jak po stránce řemesla, tak techniky. No, ale zde jsem své ego musel odložit hodně daleko a s pokorou se začít znovu učit.

Od prvních chvil, kdy jsem se začal pokoušet o focení se vše tak nějak nedařilo. Skoro bych někdy řekl, že jsem „poto“ vše, co jsem mohl.

 

 

  • Zaprvé jsem po prvních snímcích musel nechat opravit závěrku, která prostě vypověděla službu. Ono se není čemu divit, když byla vyrobená mezi lety 1914 a 1920. Nejspíše to byl první zásah do jejího hodinového strojku. Naštěstí oprava a seřízení nebyl problém a ani to nevyšlo nijak draze.

 

  • Napodruhé jsem měl už sice závěrku v pořádku, ale zase jsem se pokoušel našroubovat fotoaparát na stativ a díky dlouhému šroubu jsem vytlačil destičku nad závitem nahoru a ta bránila posunu ostřící kolejničky. Nejdříve jsem vůbec nevěděl, co se stalo a dokonce jsem to nesl zase do opravy k panu Maštalířovi a ten mi s úsměvem na tváři, řekl, to to bude mít během vteřinky opravené. A opravu měl, neb to stačilo sklepnout dolů. Náhradní destičku jsem vyřešil tak, že jsem vzal svou rozbitou a šroub 1/4″ vyměnil za 3/8″. Sice musím dávat pozor na to, abych neztratil ani destičku, ani šroub, neb to není spojené, ale funguje to a ušetřil jsem cirka 500 Kč, oproti tomu, co stojí originální destička s 3/8″ závitem.

 

  • Dále, když už jsem měl dobrou závěrku a fotoaparát na stativu, který mu už nevadil, tak jsem zjistil, že přes stínítko, které je přidělané na matnici se dívá opravdu špatně. Pokud to chápu dobře, tak stínítko bylo skvělé při reportážních fotkách, které se tím dříve daly dělat, ale pokud chcete pracovat v klidu pod jeptiškou, tak je to dosti nepraktické. Jednak se stínítko samo přizavírá a jednak nedokážu dát na matnici lupu a pořádně se do ní podívat, tudíž i ostření mi dělá problém. Tento problém bych chtěl vyřešit tak, že si koupím nějaká moderní záda na formát 4×5 a pokusím se je přes vyrobenou redukci připevnit. To by mělo být nenásilné řešení, díky kterému bych zachoval fotoaparát nepozměněný, ale dost by mi to ulehčilo práci s ním.

 

  • Když už většinu problémů vyřeším, tak se dostávám k focení. Tam se mi povede při ládování kazet zandat špatně film, nebo mi kazeta nějakým záhadným způsobem nejde vyndat zpod matnice a musím se s tím prát.
IMG_6251

Špatně zandaný film do kazety. Nerovnoměrné osvícení by mělo být z ledabylého přefocení negativu.

 

  • A v neposlední řadě je zde vyvolávání filmu. Jakmile je dobrá konstelace hvězd a já správně vše vyfotím, tak se mi nedaří zpracovat film tak, aby to bylo řemeslně správně.
    Vyvolával jsem v Plastimatce, neb jsem si někde na fóru přečetl, že to lze. Z mé zkušenosti mohu říci, že to lze, ale jenom tehdy, pokud budete vyvolávat nějakým „standem“, kdy překlopíte vývojnice 2x do hodiny. Při více pohybech jsem měl filmy poškrábané nejspíše od stěn, a když jsem tam dal dva, tak už si navzájem „ryly“ do emulze dirky. Jednou se mi dokonce stalo, že mi v době vyvolávání vypadl trn a tedy nebyla vývojnice už světlo těsná a při nalívání vývojky jsem si osvítil snímek, který jsem fotil více jak hodinu v lese.
    Proto jsem jsem se hned ten den rozhodl, a podle přísloví „Nejsem tak bohatý, abych si mohl pořizovat levné věci.“, jsem pořídil Jobo 2520 s cívkou 2509n, do které se vejde 6 filmů zároveň. Vývojnice a cívka je sice pekelně drahá záležitost, ale myslím, že se mi odmění jak úsporou chemikálií (v Plastimatce cca 800ml na dva poškrábané filmy, zde cca 500ml na čistých šest filmů), tak času a hlavně mi vyloučí jeden faktor, který kazí mou cestu za poznáním VF.
2520_2509NEWinBOX

Vývojnice 2520 s cívkou 2509n

 

 

To by byl asi výčet toho nejhoršího, co se mi při začátcích s velkým formátem stalo. Myslím, že toho není málo a dost mě to flustrovalo.

Dokonce jsem přemýšlel, zda nemám fotoaparát poslat do světa nějakému sběrateli, který ho jistě ocení. Ale rozhodl jsem se, že to udělám teprve tehdy, až se naučím s tímto krasavcem fotit a udělám minimálně jednu fotku, kterou si zvětším na formát alespoň 50×60 cm a dokážu se na ni dívat na zdi déle, jak půl roku. Pak si možná koupím nějakou moderní sklopku (třeba Toyo 45AII), která už nebude mít punc historie, ale zato bude mít větší možnost pohybů a bude mírně „blbuvzdornější“. Také je zde ale možnost, že tímto prohlášením se zavazuji, že Linhofku budu mít až nadosmrti u sebe – myslím, že mi to nebude vůbec vadit.

 

 

Doufám, že v dohledné době dokážu sepsat něco pozitivnějšího o praxi a budu mít už ukázky snímků, které budou stát za to viset na webu.