Nejen na začátku června lilo jako z konve a tak bylo skoro jasné, že se začnou zvedat jarní hladiny vod. Když jsem se v sobotu 1. června vracel na kole ze Zvole, jel jsem podél Vltavy a voda zatím marně lapala po březích. Bohužel deště neustávaly a již v neděli ráno byl vyhlášen druhý povodňový stupeň na Vltavě a začaly se budovat protipovodňové zátarasy. V poledne jsem se rozhodl, že pojedu fotografovat. Měl jsem dilema, zda se mám plést v chystání bezpečnostních opatření nebo ne. Moje fotografická půlka nakonec zvítězila a já vyrazil do centra. 

Již při prvním pohledu na řeku jsem věděl, že tolik vody pohromadě jsem zatím na vlastní oči nezažil. V roce 2002 jsem byl mimo republiku a více vody jsem viděl snad jen u moře. Teď v Praze protékalo cca 1800 m³. 

IMG_2732

 

 

Na fotografování jsem zvolil stativ a ND filtr, který poskytuje prodloužení expozice o 10 EV. Chtěl jsem se alespoň trochu odlišit od ostatních fotografů a jejich fotografií. Na jednu stranu jsem se odlišil, ale na druhou stranu jsem se velmi zpomalil. Nosit stativ, naměřit expozici bez ND filtru, prodloužit ji desetkrát, vše zaaretovat, našroubovat filtr, odexponovat několik vteřin a takto neustále dokola. Dalším problémem byl déšť, takže k dokonalému vzhledu vánočního stromečku jsem přidal ještě deštník, kterým jsem nezakrýval ani tak sebe, jako spíše foťák a hlavně jeho přední čočku.
Co mě velmi mrzelo, že bez novinářské kartičky jsem se nemohl dostat na ještě nezatopená, ale zapáskovaná místa, odkud by byly zajímavé fotografie. Nechtěl jsem ale znepříjemňovat situaci policistům a lidem, kteří se podíleli na stavbě zábran a tak jsem nikam nelezl a byl poklidným „povodňovým turistou“.

Mimochodem mě tento termínus technikus velmi pobavil. Poprvé jsem si ho přečetl na internetu a přišlo mi, že ho používají spíše hanlivě, ale osobně si nemyslím, že když půlka národa vylezla ven a prošla se podél vody, tak dělá něco zlého. Samozřejmě za předpokladu, že dodržují všechny pravidla a hlavně zákazy, které z této mimořádné situace vyplývají. Co mě ale zarazilo, tak že snad každý měl zrcadlovku, kompakt nebo mobil v ruce a všichni fotografovali a natáčeli. Každopádně, ať už jsme opravdu národ kameramanů a fotografů, tak je dobře, že to je dostatečně zdokumentované. Snad aspoň někdo fotografie vytiskne a ne všechny se nenávratně ztratí na počítačích. 
Vrátím-li se k termínu „povodňový turista“, musím se sám se sebe zeptat, zda se za něj považuji. Je snad špatně, že jako fotograf dokumentuji mimořádné události? Tím, že doma nebrečím a nelamentuji nad nepřipraveností přehrad na Vltavské kaskádě přeci nic nezměním a nezlepším. Pokud se budu chovat slušně, nebudu bazírovat na vstupech do zákazů a budu fotografovat na přístupných místech, tak přeci mohu spíše podpořit věc tím, že ukáži, jak to doopravdy je. A to nepočítám historickou hodnotu takovýchto fotek! Já jsem si udělal jasno. Na fotografování není nic špatného! Co si o tom myslíte vy?

V neděli jsem toho tolik nenafotografoval, byl jsem zmoklý jako slepice a poměrně unavený. Focení jsem tedy nechal a šel domů k internetu, kde mě překvapily nové zprávy, které nebyly zrovna povzbudivé. Už večer jsem si plánoval, kam bych mohl zajít, kde to bude fotograficky vděčné a zároveň nebudu překážet. S pocitem, že jsem naplánování nezanedbal jsem si šel lehnout do poklidného domova na kopci.

Pondělní ráno měla Vltava kulminovat a já si řekll, že odpoledne, kdy mělo přestat pršet, půjdu fotografovat. Jednak se mi zase nechtělo šašit s deštníkem, ale hlavně jsem doufal v nějakou díru v mracích, která by mohla trochu ozvláštnit fotografie s ocelově šedým nebem. Nakonec jsem se co centra dostal dříve, kdy jsme ve sdružení museli dát počítače nahoru a vše vypojit z elektřiny, kdyby se k nám náhodou dostala voda. Sice tam nebyla ani 2002, ale tak daleko od Vody to opravdu není a jak se říká: „Připraveným štěstí přeje“. 
Nakonec jsem prošel úsek od Štvanice po železniční most pod Vyšehradem, kde jsem se otočil a v naději na protrhanou oblačnost se vracel k Pražskému hradu, abych byl případně připraven na zajímavé světelné divadlo.  Cestou mě nejvíce zaujal pohled na Tančící dům z levého břehu, kde jez tvořil zajímavé popředí fotografie, které normálně tak nevynikne. 

IMG_2827

 

Na konci dne jsem se cítil fotograficky i fyzicky vyčerpaný a začal jsem uvažovat, zda byla rozumná volba stativu a ND filtru. Fotky jsem sice ozvláštnil, ale skoro úplně mi chybí klasické reportážní fotky, kde jsou lidé při akci. Ty jsem díky mému objemu techniky a pomalosti při šroubování filtru nestíhal. Posuďte sami, zda jsem se rozhodl dobře, nebo ne.

Povodně 2013